… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 28. března 2017

Jeníkovi narozeniny ...



Náš vnouček Jeník oslavil své 4 narozeniny.

 

Moje stará dobrá zatáčka ...v které jsem si jako malá  tak moc hrála ...

... teta a synovec ... za stodolou ...


Kromě dortu se 4 svíčkami a dárky, které si přál … jsme si udělali prostě hezký den.





A kam jsme si to vyšli? Podél potoku mého dětství. Tam, kde jsem se učila přeskakovat dravou vodu…brouzdat v gumácích potokem, až mi do nich nateklo. Tam, kde jsem objevovala skrýše žab i mloků. 
Podél potoka kvetly mé nejzamilovanější kvítka – podléšky.


nejkrásnější kvítek, který znám - podléška




Cesta kolem potoka je téměř stejná. Plná dobrodružství, žab, podléšek, vody, klouzavých kamenů, překážek, větví … a naše děti, ta cesta bavila stejně, jako kdysi dávno mě…



Potok to je dobrodružství



Prožít den jen tak, tolik znamená.


Procházka lesem, podél potoka …kde je i stará křížová cesta …pomníčky …klid a ticho…Nasály jsme nejen atmosféru dávného dětství…ale i čerstvý vzduch do plic, protáhli jsme svaly a do paměti si uložili krásný narozeninový den malého Jeníka …



... když se staré kaštany vyhřívají na jarním sluníčku ...



Tolik poznání na obyčejné cestě lesem, kde jinde to objevit? Třeba, že zapíchnutá tříska v prstu tlačí … že potok vážně hodně studí i když už svítí teplé sluníčko. Že se pod listím skrývají ještě podzimní kaštany … Nebo že petrklíč voní jarem a ze stromů teče jarní míza …A také, že když se spadne ze stromu, že to pěkně bolí … tolik poznání v jedné obyčejné procházce lesem, podél potoka  …



potok mého dětství

dobrodružství v lese ... cesta přes lávku plnou překážek ...

... místo, kde jsem snila, jako dítě ... místo v lese ve skále ...

Přeji všem mnoho dní … jen tak … Bývají těmi nejhezčími.


... nejlepší prolejzačka na světě ...stromy ...



Věrka



sobota 25. března 2017

Pokaždé ...




když  se vrátím z kontroly z nemocnice …vše ze mě spadne…cítím příval štěstí. 
A v té chvíli pokaždé fotím naší Carolinku. 
Mám prostě fotografickou potřebu … a radost z focení máme obě.

 



Tentokrát jsme zkusily retro  focení … jako z dob První republiky …




Focení je pro mě velký relax, koníček a radost.  Naplňuje mě a obohacuje.
 A já se snažím tu radost poslat dál …




Jsem pamětnice ještě černobílých fotek. Vzpomínám, když jsem nesla tátův filmek na vyvolání k paní fotografce. V jejím krámku byl stůl, na něm silné sklo a pod ním fotky všeho druhu. Svatební, výroční i obyčejné do občanky. Za závěsem byl její ateliér, kde byla velká paraplata … fotoaparát do kterého vsouvala desky … V ruce držela balonek na šňůrce, který zmáčkla, když fotila.





Přes hlavu si přetáhla tmavou látku a dlouho focenou osobu  směrovala, jak si má sednout…usmát…zvednout hlavu …naklonit ramena…





Když bylo dílo hotovo, napsala malou ceduličku s datem, kdy si mám pro fotku přijít. Tzv. na zkoušku.  Na té mi ukázala ze tří možných fotek a tu, kterou jsem si vybrala, tu vyhotovila na čisto. Měla jsem to tam moc ráda … a taky jsem se moc ráda fotila…Už od malička. 
Asi jako dnes naše Carolinka.





Vzpomínám si na tátův starý foťák.

Když nás fotil s dortem, máma držela v ruce na hlavou obří žárovku 1000 W. 
Aby bylo řádné světlo. Celá akce musela probíhat na to šup. Protože jakékoliv zdržování, znamenalo, tání dortu. Tály i hořící svíčky. A to teplo v obýváku. Páni to se musel točit elektroměr …



Prohlížení fotek, alb, byl doslova rodinný rituál. Když jsme s tátou lepili růžky do alba, byl to pro mě svátek. Psala jsem bílou pastelkou na černé tvrdé listy datumy, místa a jména. 

Možná i proto mi utkvělo tolik věcí v paměti.






Také si vzpomínám, jak mi jedna teta říkala, když nevíte, jak zvednout návštěvu k odchodu, vyndejte rodinná alba. Prý to bylo nepsané pravidlo, že je konec návštěvy…že si lidé už nemají co říci … že si už vše pro dnešek řekli.





Nyní mnohem více stojím za aparátem než před ním a vážně mě to baví.  
A já tajně, kouskem duše věřím, že mé fotky baví i vás.





Krásné dny

Věrka



středa 22. března 2017

Chtěla bych říci ...

zdroj net


… včera jsem měla náročný den … kontrola na onkologické klinice v Brně.
Každá kontrola je náročná na psychiku. Proto o svých pocitech píši otevřeně. Nejen v knihách, ale i v životě…Třeba právě teď a tady.

Moc mi pomáhá vaše pozitivní energie, vaše držení palců a pěstí…Prostě vaše myšlenky a sdílení.
 Je to pro mě něco, jako když jsme se kdysi dávno učili jezdit na kole a měli jsme ona přídavná kolečka. Později nám je táta oddělal a lehce nás přidržoval při jízdě za sedátko …
Měli jsme pocit, že na to nejsme sami…že nám to s pomocí půjde lépe…

A tak to funguje pořád…



Po takto náročném dni, většinou následující den celý prospím. Tak vypadá psychické vyčerpání …

Mé dnešní řádky jsou o nejkrásnějším slovu na světě … patří vám … DĚKUJI…


Věrka


pondělí 20. března 2017

S kousky čokolády ...



jsme o víkendu udělaly buchtu. A taky s kousky jahod. 
Vůně to byla náramná a chuť jak by smet.

 




Nafotila jsem ji ještě horkou, protože  … ráno u snídaně se po ní jen zaprášilo …





Tím, jak teď hodně pracuji na psaní pohádky …a dávám velký prostor mé fantazii …dala jsem prostor fantazii i v kuchyni. Do světlého těsta, které jsme nalily do koláčové formy, jsme zapíchali čtverečky čokolády.

Carolinka jak jinak, než asistovala.

 




Řeknu vám, byl to nápad doslova fantastický. Chutná skvěle. Čokoláda v kombinaci s jahodami  nemá chybu.




Recept na buchtu dle fantazie

400 g polohrubé mouky
150g mouč.cukru
3 vajíčka
2 dcl oleje
2dcl mléka
prášek do pečiva


Vše smícháme . Do formy naliji doprostřed světlé těsto. Kolem dokola naliji tmavé těsto, které jsem vytvořila přidáním 2 polévkových lžic kakaa do zbytku světlého těsta. Do světlého prostoru  napíchám čtverečky čokolády na vaření ( i jahody). Do tmavého jahody. Peču cca 30 minut na 170 °C.


... voňavá snídaně ...


Vychladlé pocukruji a servíruji s láskou, k voňavé kávě.
 Je to vhodný doplněk k pohodové chvíli.


... už jen pocukrovat ...



No a protože u nás už „buchta dle fantazie“ zmizela rychlostí světla…
... jdu zase něco vymyslit …


Přeji všem krásný, sladký a vypečený týden.
Mě čeká zítra opět kontrola na onkologické klinice v Brně. Tak mi držte pěstičky.

Děkuji



Věrka


pátek 17. března 2017

Voňavá chvíle ...



Oknem do pokoje proudí sluneční paprsky. Vyndávám ze skříně vyžehlený, voňavý, starý ubrus po babičce. Po každé, když ho dám na stůl, ranní káva chutná jinak. Celou tu chvíli vnímám nějak jinak. Ta chvíle doslova voní. Nemohu se té krásy nabažit. Mám moc ráda na stole čistý ubrus …




Pokoj voní vypraným ubrusem po babičce. Není to vůně vypraného prádla, jak třeba nabízejí vonné a parfémované svíčky. Toto je skutečná vůně vypraného ubrusu. A já si vždycky vzpomenu na moji babičku, na obě. Jejich ubrusy pro mě znamenají poklad. Voňavý, čistý, bělostný … je to kus mého dětství.






 Do té krásné chvíle, zvoní pošťák. Přinesl mi balíček. Od milé paní Lenky N., která přiložila i ručně psaný dopis. Píše, jak má ráda tento blog. Zastavení v klidu a pohodě.
 Děkuje mi za knihy, ač nepíše komentáře, posílá mi kousek radosti.

Myšku plnou lásky …v záplavě srdcí

Ze srdce DĚKUJI






Užívám si té milé radosti u čistě prostřeného stolu a vzpomínám na svoji babičku. Na její vyprávění, jak je důležité mít doma čistý ubrus …abych měla i čisto v duši… v sobě. Také mi vyprávěla, že hospodyňka se pozná i podle toho, jaké má prádlo na šňůře. Dokonce i  jak ho má pověšené. A já si vybavuji, jak jsem držela velkou plechovku plnou kolíčků, když máma věšela prádlo. To byla moje skromná, dětská pomoc neb na šňůry jsem tenkrát ještě nedosáhla.




Na šňůrách ve větru vlálo prádlo se stejnou vůní, jakou cítím právě teď. Tak moc mě ta čistota ve větru přitahovala, že jsem na pověšenou cíchu položila svoji dětskou tvář. Ten příjemný chlad cítím ještě dnes.  Ráda vzpomínám, jak jsme se mezi pověšenými cíchami s kamarádkou Luckou honily … tajně …







Vzpomínky zabrouzdaly i na babiččino prádlo, které,  jak říkávala, dala na sluníčko, na drn. Jednoduše v zahrádce na zem. Prý tak se jí vybělilo nejlépe.




Kolik vzpomínek se jen umí schovat za babiččin ubrus.





Přeji vám krásné, voňavé a milé chvíle

A protože je dnes 17.března 2017 … mé šťastné číslo je sedmička …

 nabízím mé knihy s duší, ty  ve kterých právě s pokorou a láskou vzpomínám, 
pouze dnes s poštovným 0,- Kč




Věrka