… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

budu věřit, že krásnou chvíli tak Tobě dám …

úterý 20. února 2018

Králi Jelimáne, čepici nemačkám ...






Tak jsem dnes měla výlet za devatero hor a devatero řek, do kouzelného království s cedulkou na dveřích LPK (lékařská posudková kontrola). Říká se „jiný kraj, jiný mrav…“ To však neplatí pro sociální aparát lékařské posudkové kontroly. Tentokrát mě pro podjatost, jinými slovy, že jsem nezmačkala čepici a ozvala se…ba co víc, dokonce veřejně v médiích … tak mě hnali, až do jiného města a jiného kraje. Nu, do království krále Jelimána … Tak jsem si připadala před „soudním lékařským tribunálem“, kde jsem proti dvěma lékařům a jedné zapisovatelce hájila sama sebe. Je marné v království krále Jelimána hovořit o rozumu, o pocitech, o smrtelné nemoci a jeho fatálních dopadech. O rodině, o malé dcerce, která potřebuje mít mámu v pořádku …  nebo o knihách s duší, které pomáhají nejednomu člověku či pacientu. O tom, jak supluji roli sociálního aparátu a nalévám pacientům do žil naději…  
  Tady totiž našeptává „nesmrtelná teta závist“. Jak to říkávala moje stará moudrá babička? 

„Holka úspěch se tady neodpouští ...“

  „Králi Jelimáne a znáš mé motto? Každý den je dar… Vím, nezajímá Tě to. Jako Tě nezajímá vše, co by Tě zajímat mělo. Máš dobře nabroušenou tužku, která škrtá a míchá kartami osudu… Vzal jsi mi kartu ZTP,( po sedmi měsících odvolání jsi zavrhl možnost mi ji vrátit)  která mi měla pomoci a ulehčit život, po rakovině a amputaci rekta. Když selže stomický pytlík… Vzal jsi mi toho více... Vzal jsi mi také moře energie a sil … Víš králi Jelimáne, slovo sociální má svůj význam. Pomáhat lidem. Být nápomocen… Dnes jsi mi zase dokázal, že nejsi tu pro lidi… Další stupeň invalidity jsi mi svoji nekonečnou mocí odebral. Kladla jsem otázky…. Proč? Dokonce jsi mi řekl, že mi nemusíš vůbec odpovídat… Nemusím ani souhlasit ani nic podepisovat. Jsi samovládce…¨

  Také jsem před Tebou plakala… ale abys pochopil jedinou moji slzu, musel by sis obout mé boty a chvíli v nich kráčet…
Možná je někde království, kde rozum vládne nad závistí. Kde empatie skutečně je. Kde je i vlídné slovo a pochopení… Ty si tu hraješ na Boha a v rukou mi před nosem máváš tabulkami zákonů, které vůbec nejsou pro lidi a vůbec ne pro ty, co potřebují pomoci.

   Přesto jsem Ti celá uplakaná podala ruku a řekla, co si myslím, protože já, králi Jelimáne, čepici nemačkám… Popřála Ti dokonce hezký den….
   Víš, králi Jelimáne, zapomněla jsem Ti říci, ještě něco… píši další knihu… o pravdě. Víš, co to je pravda?
  Nazuj si mé boty a pojď …  ukážu Ti ji …“



neděle 18. února 2018

Pro vás ...



Každý den je dar

Přesto mezi těmi všemi dary jsou dny, které mají jinou váhu.

Takovým dnem je pro mě ten dnešní.
Psal se 18. únor a já dostala druhou šanci na život.
Ne, neomílám to dokola …
Avšak s neskutečnou dávkou pokory a díků,
 vždy tento den si připomínám
a dokud žít budu, budu tak konat.





A kdy jindy než dnes, pro mě v tak důležitý den,
vám chci přinést malou - velkou novinku.





Křehké podléšky v dlani,
vzpomínka na babičku,
vzpomínka na ni.
Kvítko v barvě lila,
jak moc ráda bych tam zase byla.
Uprostřed lesa, s ní a v záplavě podléškové krásy,
v dětské euforii, co má podobu spásy.
Holka od podléšek.
Má stejnou duši.
Ve stejné barvě,
co jenom těmto kvítkům sluší.
Dotkni se krásy, která kvete jenom tam,
kde určí Bůh sám a sám …
Přivoň k té kráse v barvě lila,
pro vzpomínku, aby navždy žila.

Máma

 

Tak začíná kniha Máma live




Věřte mi, neměla jsem vůbec v plánu napsat trilogii knih Máma.
Ale stalo se tolik věcí, které jsem už musela začít psát.
Když přišla na svět kniha Máma, neměla jsem tušení, že bude následovat druhý díl kniha Velká máma. I když jsem v knize Máma dala příslib, že pokud ustojím krutou nemoc, najdu cestu zpět ke zdraví, napíši volné pokračování Velkou mámu. I přesto jsem nevěděla, zda kniha Velká máma spatří světlo světa. Nikdo z nás nevíme, co bude zítra…
 Přesto se mnozí chovají a žijí, jako bychom byli nesmrtelní…
 A pro tento pocit a zkušenost jsem se rozhodla, napsat knihu, 
která je pokračováním Velké mámy.  
Máma live.





Vy, co sem chodíte nějaký ten den, jistě jste vycítili, že se něco děje.
Jako bych hovořila v tajenkách a náznacích.
Kniha Máma live taková rozhodně nebude.
Bude plná poznání, pravdy, neskutečných zvratů a obratů, pocitů a zážitků.
Propletena vzpomínkami z dětství.
Radami mých babiček.

Vložím do knihy místo básní svá motta, kolorovaná fotkami.
A básničky?
Na ty nezbývá tentokrát prostor.
Bude pouze jedna jediná na první straně …
A tu jsem vám v den mé druhé šance na život
právě představila…


Těším se na den, kdy ke knize plné podléškové krásy přivoním





vaše Věrka



středa 14. února 2018

Výhra v den výročí ...



Děkuji všem za účast v soutěži o Povídáčkovo kouzelné srdce.
Potěšily jste mě svými slovy o otevřeném srdci.
Cítím to stejně.




Jsem nesmírně potěšena, že tento prostor je pro vás něčím podobným.
Dělá mi radost, vám dělat radost.
Neboť, jen sdílená radost se násobí.




Velkou a dlouhou cestu ušel tento blog od jeho vzniku.
Vzpomínám si na den, kdy jsem celou noc tvořila základ této stránky. 
Dlouho jsem vkládala příspěvky sama pro sebe, než do tohoto prostoru přišel první čtenář. 
Byla jsem moc ráda za první a pak už za každý komentář.
 Moc ráda odpovídám na všechny, protože mě to prostě baví.
 Pokládám to za slušnost i radost.
Vzniklo zde nejedno přátelství a já si jich velmi vážím.
Nejednou jste mi pomohli, když jsem zde psala své životní trampoty.
Tento prostor se stal víc než sdílením, stal se místem nadějí.
Proto vznikly právě zde mé knihy s duší.
Našla jsem zde velkou sílu a energii do života.
V náročných časech jste mi byli právě vy nablízku.

Ze srdce vám děkuji 



 Kdybych mohla, věnovala bych otevřené srdce vám všem.

Dnes poputuje do rukou paní Zlaty Lepšové

Gratuluji a přeji, nechť to Vaše srdce, máte také stále otevřené.

Napište mi prosím na info@knihamama.com


Povídáčkovo srdce letí do světa


Všem přeji dny plné lásky

Věrka


pondělí 12. února 2018

chřipka zvaná "Moribundus" ...



Zasedla si na mě hnusná chřipka.
A já díky ní ležím a díky svým myšlenkám tvořím. 
Pod mýma rukama vzniká 
Mámin kalendář 2019 - každý den je dar ...
(zatím jen pracovní verze)
Tentokrát nebude monotématický.
Tentokrát bude plný barev, záběrů, fotek, přírody, kouzel ... protože
každý den je dar
Pro ty, co by zatoužili po Mámině kalendáři 2018
napište mi na info@knihamama.com

Děkuji

Také pro vás tvořím i jiné dílo.
To je zatím tajemstvím, které vám však brzy prozradím…

Takže skrze bacily, tvořím, píši, třídím a to i v myšlenkách…
Přesto se moc těším, až poslední bacil ve mě padne.
Stále vás zvu do soutěže "Otevřené srdce"

A opatrujte se ...



Věrka

pátek 9. února 2018

Únor a kouzelné srdce ...



Listuji Máminým kalendářem a čtu, co nás čeká tento měsíc.
Od Fašanku, přes Popeleční středu k Masopustu.
V jiném kalendáři čtu svátek Valentýna…




 V mé paměti je to měsíc, kdy má narozeniny moje máma.
V mé paměti je to měsíc, kdy jsem se podruhé narodila i já.




20.února mě čeká další LPK.(lékařská posudková kontrola)  

Tentokrát jinde… za devatero horami a devatero řekami…
Budu věřit a doufat, že tam najdu člověka s otevřeným srdcem a pochopením …




Únor.

 Měsíc, kdy jsem založila blog. Je to už fůra let…
Tento prostor se stal zónou sdílení.
A já vám za to moc a moc ze srdce děkuji.




Myslím, že dost důvodů na to, abychom si jen tak…
v tomto prostoru, ve virtuálnu pohody, klidu a sdílení
zahráli o něco, co je moc důležité.
Bez čeho se na světě vytrácí radost… empatie … lidskost a pochopení.

Bez otevřeného srdce.





Otevírám srdce …. přichází zázrak.

Nabízím vám Povídáčkovo kouzelné srdce

Stačí napsat jedno slovo,
co pro vás znamená „otevřené srdce“




Přála bych si, aby tuto soutěž si zahráli i bytosti,
kteří rozhodují o osudech druhých. O jejich zdraví i nezdraví.
A možná, díky tomuto prostoru by mnohé pochopili …


Soutěž o Povídáčkovo kouzelné srdce
potrvá od této chvíle do 14.února do pravého poledne.

V ten den vznikl tento blog




Věrka


pondělí 5. února 2018

Na vlně barev ...



Maluji a miluji …



Čechrám myšlenky v hlavě…
a tvořím obrázky

 „Duhové myšlenky“


"duhové myšlenky"



a

„Modré poselství“




Mezi podáváním medikamentů Carolince a teď i mě
zkouším s láskou tvořit obrázky.




Má imunita nebyla od operace nic moc. Dostávám nyní na její posílení injekce Imunoglobuliny.

 I přesto si mě chřipka našla.
S barvami je však i chřipka veselejší… o fous.




Všem přeji, ať se vám bacily na hony vyhýbají.

Věrka



sobota 3. února 2018

Sýkorka ...



Kuchyní se linuly tóny z rádia, na plotně klokotala omáčka 
a mé myšlenky se proplétaly mezi tóny a vůněmi.

Jejich tok přerušilo štěbetání sýkorky za oknem.




„Co jsi mi ty krásko přiletěla sdělit?“
Sýkorka se na mě dívala … byla na dosahu mé ruky. 
Nebála se. Proč taky?




„Do koruny stromů ke mě přilétla zpráva, že jsi malovala obraz naděje…
Ty se bojíš… máš strach a necítíš, že věci jdou tím správným směrem.
Přiletěla jsem Ti něco málo říci.

Ani já nevím, co bude zítra. Nemám své spížky plné krmě. Nevím, jestli bude zítra pršet, padat sníh či pálit slunce. Každý den přijímám s vděkem a pokorou.
Nevím, zda mé hnízdo nesfoukne vítr nebo mě za chvíli neuloví kočka.
Nedělám si žádné starosti a to nemluvím teď o té vaší lidské zodpovědnosti.
Ta je důležitá a potřebná. Ale nemůže Ti sebrat nádherné okamžiky přirozenosti a štěstí. Chvíle TEĎ.

Žiji a raduji se z každého dne. I když někdy stojí za starou Belu.
Dnešek má dnešní starosti a zítřek ty zítřejší.
Tvůj obraz Naděje tolik znamená…“




„Ptáčku maličký, jak jen Ti závidím Tvoji volnost a lehkost bytí...“ pomyslela jsem si.

Sýkorka poskočila a zavrtěla hlavičkou ze strany na stranu.





„Ty jsi mě vůbec neposlouchala. Ty jsi mě nerozuměla? 
I ty máš lehkost bytí. Já mohu odlétnout a zamávat křídly. 
A ty se na mě budeš toužebně dívat a přát si být maličkým ptáčkem, co umí letět hodně, hodně daleko a vysoko.

A večer, až ty budeš usínat ve své voňavé posteli, se svými mužem, v teple a klidu. Po příjemné sprše, budu já v dutině stromu přát si Tvoji lehkost bytí…
Tvůj klid, teplo a vůni peřin…“


Nejsou věci černobílé…






Sýkorka zmizela v dáli a já věděla, proč přilétla…




Věrka