… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

čtvrtek 23. února 2017

Terapie optimismem ...



Už několik dnů je cítit jaro ve vzduchu. Je slyšet jarní zpěv ptáků…a všichni se těšíme na sluneční paprsky. Na první sněženky …prostě na jaro.


A já moc a moc na focení v přírodě. Cítím, jak mě fotky z mých toulek nabíjí. A za poslední týden, to skutečně potřebuji víc než dost.




Týden rozcházím pocity z nepříjemného rozhovoru s nejmenovanou lékařkou.
Dozvěděla jsem se, že rakovina vlastně nic není. Stomie nic neznamená a slovo remise (stav po operaci zhoubného onemocnění) je prostě cizí slovo. Měla jsem velkou snahu ji říci, čím jsem si prošla a čím procházím … bylo to tak marné, až mi skanuly slzy. Nebyl mi nabídnut ani kapesník  ani voda  ani laskavé slovo.
Pro mne to bylo opět velké poznání. Zkušenost, kterou člověk nikde nekoupí.
Stal by se ze mě pesimista a mrzout, kdybych to v sobě nesla další a další dny …





A právě proto jsem se nyní rozhodla, udělat terapií optimismem. V čem spočívá? 
V radosti … v uvědomění mého motta, že každý den je dar. Nedovolit opačným a negativním pocitům, aby nám kazily všední dny.

A protože tu je ještě pár Máminých kalendářů, rozhodla jsem se ho poslat do světa. V krabici ho je škoda. Může udělat radost. Takovou, která vykouzlí úsměv a hezký pocit.

Stačí mi napsat do komentáře, váš lék na blbou náladu. Co děláte a jak ji zaháníte. A všechna tato pozitivní slova, se tak vlastně  stanou terapií optimismem.





V neděli 26.2. v poledne vylosujeme jednu z vás, které uděláme radost.



Přeji všem pohodové a příjemné dny

Věrka



pondělí 20. února 2017

Věnování ...

zdroj net


Dnešní příběh je tak trochu mystický…trochu opředen tajemstvím…a tak nějak potvrzuje mé pravidlo bumerangu.


To, které vypovídá o tom, že vše se v životě vrací. Ne vše musí však dávat smysl ... Některé věci se mohou dít jen tak ...
Možná si vzpomenete na zvláštní příběh, kterému jsem mj. dodnes nepřišla na kloub, psala jsem o něm na jaře minulého roku. 






Nepochopitelným způsobem ke mně přišla pozvánka na fotografickou vernisáž pana Jiřího Všetečky. Ten email cinknul v mé schránce z adresy paní Marcely J. 
Dny a noci jsem přemýšlela, odkud to jméno znám. Bylo mi tak povědomé.
Mohla jsem přemýšlení ukončit slovy “je to spam“. Ne nebyl…a dodnes nikdo zúčastněných neví, jak se to stalo. Prostě stalo.





Jméno paní Marcely J. jsem si nakonec vybavila. 
Ano, před 30 lety se mnou dělala rozhovor do časopisu … s obyčejnou holkou, co ráda psala básničky …
Napsala jsem ji a na vernisáž jsme jeli. Poznaly jsme tak nejen sebe po třech desítkách let, ale poznali jsme i skvělého a úžasného Pana fotografa. Záměrně píši Pana s velkým P. Tento člověk se svým fotoaparátem procestoval celý svět křížem krážem.
 Vydal knihy a vyvolal kilometry filmů skvělých fotek.





Věnovala jsem mu Mámin kalendář – každý den je dar, oba. 
Byl jimi upřímně nadšen. Tolik to pro mě znamená.

 

Když měla mít kniha Velká máma křest, rozesílala jsem pozvánky. Chtěla jsem poslat pozvánku i Panu fotografovi Doc.Ing.Jiřímu Všetečkovi. Pro jistotu jsem se chtěla podívat do Wikipedie na jeho titul, abych mu neubrala na oslovení. 
Když jsem rozklikla stránku, strnula jsem. Oči se mi zalily slzami, které padaly na klávesnici. 
Pan fotograf 9.11.2016 zemřel. 
Přesně 14 dnů poté, co jsem mu věnovala Mámin kalendář 2017 –každý den je dar.





Přislíbil mi za něj svoji poslední knihu. Domluvili jsme se, že až pojedeme do Prahy, tak se sejdeme… Trval na tom, že mi ji chce věnovat. Moc mě to potěšilo.Byl to tak úžasný člověk, s tak velkým srdcem. Čestný a skromný. Mám ho ráda.

Pozvánku na křest jsem poslala paní Marcele J. (jeho pravé ruce)
Neskrývala jsem své překvapení a lítost.





Tento až mystický příběh končí víc než dojemně.

Druhý den po křtu knihy Velká máma mi telefonuje paní Marcela J. Omlouvá se, že nedorazila na křest. Je mnoho zařizování a papírování…mnoho starostí i komplikací i kolem dědictví. Ale musí mi říci něco, co mi vyrazí určitě dech.
V šuplíku Pana fotografa Všetečky byla nalezena kniha. Jeho poslední kniha, kterou vydal.  Uvnitř je věnování. Pro Věru Finu.

Nikdo neví, kdo to je …komu patří.  Paní Marcela J. ví.
Telefonuje mi …knihu balí a posílá ji.




A já nyní píši tento příběh …
Za mými víčka vidím, jak jsme se potkali na širokém schodišti „náhodné“ vernisáže … Podávám mu ruku a oslovuji ho větou : “Vy musíte být Pan fotograf Všetečka…“
Ruku mi tiskne,  usmívá se a oči mu září … slovo dává slovo …povídáme si  ... krásně.

Nyní se s láskou dotýkám nádherných fotografií …
Pohladila jsem věnování od Pana fotografa…se zavřenými oči zvedám hlavu k nebi a šeptám:

„ Pane Všetečko Vaše šlechetnost si zaslouží obdivu…“




Věrka



sobota 18. února 2017

18. únor




Den, který se nesmazatelně vepsal do dějin mého života.  
Den, kdy jsem dostala druhou šanci na život. Den, operace …

Žiji … a moc ráda…a díky Bohu za to ...

Slíbila jsem mu, že budu velebit každičký den na tomto světě. Dívala jsem se přímo do stropu…modlila se a prosila…
Byl tam se mnou … cítila jsem to tak intenzivně…Stekla mi z očí slza. Neměla jsem sílu zvednout ruku a utřít si ji… Nevadilo mi to…V té chvíli vznikla smlouva mezi mnou a jim … Nad mou hlavou zablikala žárovka. 
Vím, byl to asi pokles napětí …vadná žárovka…ale pro mě to bylo znamení, že je ujednáno.

Od té chvíle velebím slovem i obrazem tento svět
Proč?

Protože  … každý den je dar


Možná se to někomu může zdát, jako klišé … omleté …frázovité. Věřte , není …
Je to pravda pravdoucí a i po dvou letech vím a cítím, že je to jedna z nejpravdivějších vět, které znám ….


Věrka


úterý 14. února 2017

Dnes je tomu ...



5 let, co jsem  založila tento blog



Blog o životě ... vzpomínkách ... o krásách světa

velebeno slovem i fotografiemi





Za těch 1825 dnů se událo moře věcí.
 Děkuji vám všem za ty chvíle .
Pevně věřím, že si další, které nás čekají,  užijeme v plné kráse a parádě.





Za těch moře dní tu vzniklo spoustu přátelství. A ty, co postupně odnesl čas ani na ta jsem nezapomněla a věřím, že nezapomenu. 
Všechna přátelství, slova a chvíle měla a má v tomto prostoru, tak, jako i v životě, svůj velký význam.

Skrze tento prostor vznikly knihy s duší …Máminy kalendáře …
Nespočet příspěvků plné fotek a slov





Skrze tento prostor vzniklo mnohem víc než blog o vzpomínkách, fotkách, přírodě, receptech, rodině … O radostech a o starostech …

O sdílení



Pomohli jste mi na té nejtěžší cestě v životě ....k návratu do něho

Vyslovuji s pokorou a láskou vám všem nyní své DĚKUJI




Věřím na dobré dny, na budoucnost , na pohádky, které vždy dobře končí …
Na radost, která se tetelí v tomto prostoru …

Věrka




neděle 12. února 2017

Nový kamarád ...



V minulém příspěvku resp. v rozhlase jsem se zmínila o pohádce, která je na mém stole právě rozpracovaná.





Představila jsem jméno hlavního hrdiny.

Skřítek Povídáček




Dnes vám chci představit dalšího hrdinu, kterého úžasně šikovná paní Pavla, maminka čtyř dětí,  na mé přání vytvořila. Mým přáním bylo, aby světlo světa spatřil brouk …mrzutý a nevrlý …naštvaný a pesimistický …Aby jeho tvář však byla taková, která se dokáže změnit. Neboť skřítek Povídáček, človíček, tak velkého srdce a tak dobré duše, dokáže změnit i toho největšího bručouna, mrzouta, kterým je právě tento brouk.



... dobrý den vám všem ...


Svými slovy, chováním a dobrým srdcem.




Pod pletenou šálou ukrývá brouk, mrzout však ten nejkrásnější úsměv světa.
 Úsměv, který boří všechny hradby a bariéry … Skrze tento úsměv se stávají velkými přáteli. Neboť úsměv je lék nad léky. Je to ten nejkrásnější drahokam a ozdoba. Je to magnet, kterým přitáhneme jen to dobré a pozitivní.


... můj zvídavý nos ....


A to všechno dokáže Povídáček skrze křišťálové, kouzelné srdce. Vždyť Povídáček přichází ze země Srdce. A jeho srdce je dílem šikovné paní Sylvy, která bydlí doslova za humny a která nad plamenem tvoří krásu, která doslova bere dech.




... houpy houpy...


Obrovským parťákem Povídáčka je holčička s kouzelným hláskem a jménem. Tato křehká bytost ho provází dnešním světem…Povídáčka učí, co je technika…a Povídáček učí děvčátko, co je svět…Co jsou pocity…emoce…přání a jak se plní …

Co je důležité a co méně


... když se někdo válí smíchy ... pak to je vážně legrace ...

... hepčíííík ....


Na cestě za poznáním ujdou spolu kus světa … a čtenář je na té cestě bude provázet. Povídáček se doslova dotkne i těch očích, co čtou řádky v knize. A když z nich ukápne slza dojetí, vytáhne ručičku a nabídne pohlazení a kapesník. A když se bude smát i čtenář se bude smát. Chvílema se budete i bát..a chvílemi si budete taky přát…Prožijeme velký příběh malého děvčátka a ještě menšího skřítka, který však umí to největší kouzlo.

Otevřít srdce


... tak vám řeknu...cítím  jaro  ... je na blízku ...


Přeji všem laskavé dny plné lásky
Věrka



pátek 10. února 2017

Dnes spolu ...


v  Českém rozhlase.
A protože mě zastihla rýma jako trám, požádala jsem paní moderátorku Ladu Klokočníkovou, kdyby na mě přišla kýchací chvilka, zda-li by mohli dát  hudební vstup. Paní moderátorka dostala geniální nápad, že v tom případě by mě mohl zastoupit můj Peťan. Poprvé v životě jsem viděla v očích mého Peťana otazníky o velikosti mrakodrapu. 
Jak se té chvilky zhostil, posuďte sami.

Přeji příjemný poslech



Věrka a Peťan



středa 8. února 2017

Pozvánka ...



  Dřív než vás pozvu na jednu milou událost, ráda bych vás pozvala k ptačímu krmítku.




Carolinka přinesla ze školy obrázek ptáčků, které v zimě přilétají ke krmítkům. Slíbila jsem ji, že si na ně počíháme u babičky, která má historické krmítko a hlavně ticho kolem domu.
 Že si je zkusíme prohlédnout z blízka.



 Byla to krása všech krás … Pozorovali jsme ptáčky, kterým babička sype dvakrát denně … doslova je rozmazluje všemi možnými dobrotami. Slunečnice visí na bidle … jablka jsou spadaná pod stromy na sněhu … nesmí chybět zavěšený loj …buráky … a v historickém krmítku zrníčka





Proč píši historické? Moje máma si ho pamatuje jako malé děvčátko, když její táta ji vzal do náručí a ona do něho sypala ptáčkům.





Já si ho pamatuji, jako malé dítě, jak jsme se doslova s bráchou předháněly, kdo ho bude moci o prázdninách natírat.




Neuvěřitelných sedmdesát zim pamatuje tato malá roubená chaloupka, která každou zimu ožívá … 





Chaloupka je celou zimu plná ptáčků … A ti se odvděčí za zobání překrásným zpěvem. Mě dokonce zkoušeli i pózovat. Podívejte se …





To byla jedna pozvánka … mezi krásné ptáčky.


Ta druhá je do radiokavárny Českého rozhlasu  v Hradci Králové.
 V pátek, 10.2.2017 v 10.00 hodin zde bude probíhat live vysílání s paní moderátorkou Ladou Klokočníkovou,  s posluchači, s hosty radiokavárny a s moji maličkostí.




Srdečně vás zvu …


přijďte prožít milou chvíli přímo do Českého rozhlasu v Hradci Králové




Věrka